Ohlédnutí za konferencí Pojďme dělat město (nebo ves)

Konference na téma „jak co kde jde“ je vždy příjemným osvěžením a s mírnou nadsázkou i pramenem naděje, že něco někde vůbec jde. Výsledky jsou vidět a jsou samy o sobě přesvědčivým svědectvím — upravená veřejná prostranství, uživatelsky příjemná, z trvanlivých materiálů nebo současné stavby s citem doplňující historickou zástavbu památkové zóny nepůsobící ani sebestředně, ani přehnaně pokorně — v našich podmínkách bohužel často s proporčně nezvládnutou, falešnou a redukovanou pseudohistorickou vnější podobou navíc z novodobě na milimetr strojově přesných materiálů.

Ale co se za těmito zjevnými úspěchy skrývá? Jaká byla cesta k jejich realizaci? Kolik vysvětlování a přemlouvání to stálo? Je výsledek opravdu naplněním původního záměru, nebo kompromisním torzem původní myšlenky? Pokud k vám promlouvá člověk, který procházel procesem přípravy úspěšně realizovaného záměru, často zmíní, nebo se dokonce cíleně věnuje právě obtížím, které bylo nutné na cestě k výsledku překonat. Jedná se o zprostředkování zkušenosti, ze které je často dále možné čerpat i v odlišných situacích a při jiných úkolech. Mnohdy jde o řešení, dosud u nás neověřená, o to těžší bývá jejich prosazení, a o to větší uznání si jejich autoři zaslouží.

Klíčovým motivem, který bylo možné identifikovat napříč příspěvky konference byla komunikace — vzájemné vysvětlování, argumentace a naslouchání. Za skvělými výsledky často stojí široký multioborový tým profesionálů, specialistů a odborníků na úzce vymezený obor. Komunikaci tak lze vnímat mezi zadavatelem/autorem myšlenky a zpracovatelem, nebo ve vztahu k osobám integrovaným do procesu navrhování a schvalování, ale také jako vzájemnou komunikaci uvnitř obce — mezi zastupiteli hájící různé zájmy i komunikaci zástupců města s veřejností.

Že cesta k úspěchu není jednoduchá a předchází jí množství neviditelné komunikační práce je evidentní. Koláče bez práce do klína nepadají.

Kontinuální práce na kultivování města, neobvyklé nasazení politiků a ochota řešit výzvy jinak. Po svém. Nebát se klást podmínky investorům, nabízet nová řešení a hledat ta nejlepší. To vše v dokonalé komunikaci s veřejností a „tak trochu“ jiným přístupem k ní. „My chceme lidem děkovat“ říká starosta Brýdl. A tak třeba děkují lidem za to, že chodí…

Při procházce Litomyšlí se starosta zdraví se studenty, zná je, má povědomí. Povídá nám nejen o krásné architektuře a velkých věcech jako jsou nové obytné soubory, ale popisuje, jak umísťují lavičky, jak se lidé setkávají na tanečních večerech, jak je důležité najít prostor i pro puberťáky.

Proto pro nás není překvapením, že nová lávka od architektů Ehl & Koumar přes frekventovanou silnici není jen lávkou, ale také zastřešenou vyhlídkou, přístupná je i výtahem a sama o sobě je architektonicky přesvědčivá svojí jednoduchou formou a dokonalým umístěním s průhledem na náměstí.

Samotná konference prezentovala řadu kvalitních realizací, tentokrát převládaly spíše veřejné prostory nad stavbami, za všechny bych ráda zmínila citlivou revitalizaci Masarykova náměstí v památkové zóně ve Stříbře. Jednoduché tvarosloví umístěných prvků mobiliáře, vodní plochy, posedových schodů, betonových zídek a autorských lamp se odráží od nádherného skládaného koberce kamenné dlažby.

Ovšem, jak ukázala Litomyšl, krásné realizace je potřeba zažít, projít a ohmatat… tak snad již brzy ve Stříbře, Pardubicích nebo v novém parku ve slovenském Leopoldově či tamním městském úřadu…